Nairo Quintana - zasloužený vítěz?

Naděje Garminu i Dana Martina skončili již na startu © Sirotti

Zatímco se rozjela pravděpodobnější nejdůležitější příprava na TdF, tedy Criterium du Dauphiné, je čas nějak více zrekapitulovat první skončenu GT. Největší radost po rozřešení hádanky jménem Giro d'Italia byl Kolumbijec Nairo Quintana, který se tak stal prvním zástupcem své země, který slavný italský závod dobyl a zároveň je druhým, který dokázal zvítězit na Grand Tour po legendárním "malém zahradníkovi" Luchu Herrerovi. Zároveň dokázal vyhrát při své premiéře, což se od 90. let podařilo pouze Indurainovi s Contadorem, Jevgenij Berzin byl zase jediný, který až do letoška dokázal vyhrát bílý a růžový dres zároveň. Všechno to jsou úctyhodné počiny, které dokázal Quintana dorovnat, ale o letošním Giru se bude mluvit dlouho ne zrovna v pozitivním smyslu slova...

Příliš mnoho přešlapů

Opravdu hodně zvláštních situací přineslo letošní Giro. V podstatě už samotný začátek závodu v Irsku je hodně diskutabilní. Je jasné, že cyklistika, pokud se má stát opravdu komerčně zajímavým sportem, musí zavítat i do zemí cyklistikou nepolíbených, jako je Čína, Katar a podobně. Irsko by se víceméně dalo taky zařadit mezi tyto země. I když v současném pelotonu tento ostrov reprezentují 2 vynikající borci, stále je to rozhodně trh k prozkoumání. Nepřijde mi však logické, že by právě zde mělo startovat Giro. Jedná se sice o jednu z vlajkových lodí cyklistiky, která by měla popularizovat sport ve světě, ale velký start tak daleko je nesmyslný z pár jednoznačných důvodů. 

Tím prvním je logisitka. Vzdálenost mezi Bari a Dublinem totiž není opravdu zanedbatelná, zvlášť když si uvědomíme, že na přejezd byl pouze jeden den. I proto vznikaly dosti kontroverzní situace, jako byla ta ve stáji Colombia, která si nemohla dovolit všechna doprovodná vozidla dopravit do Irska. 

Dalším a jednoznačným je cena. Malé stáje mají už tak dost napjatý rozpočet a každý nadbytečný výdaj je pro ně takřka pohromou. Dnes a denně slýcháme nebo se můžeme dočíst, kolik stájí nebude mít zabezpečení na další rok a kdesi cosi a právě i kvůli těmto situacím k tomu dochází. Materiální zabezpečení, přeprava, toto vše si týmy musí platit a víceméně na tom tratí. Daleko logičtější pro mě proto bude i start v Dánsku, který byl pár let zpět. Stejně jako start Tour de France v Anglii, i když i zde se objevují nápady začínat za pár let v Quebecu. To by pro týmy byla hotová sebevražda.

A hlavní, kdo trpí, jsou jezdci. Nechci se pouštět do nějakých konspiračních teorií, ale myslím si, že je dost pravděpodobné, že Marcel Kittel se nedokázal vyléčit a dále pokračovat právě kvůli náročnému přesunu a také teplotním rozdílům, které rozhodně neprospívají regeneraci. Možná to někomu přijde trochu za vlasy přitažené, ale rozhodně si nemyslím, že Kittel byl nemocný už v Irsku. Hodně tomu určitě dalo to, že v Dublinu ve 12°C nastoupil do klimatizovaného letadla, aby o pár hodin později vystoupil v nějakých 25°C v Bari.


Bari

Poprvé byla červená vlajka vytažena v Bari © Cor Vos

Samotná etapa v Bari bude jednou z dalších opravdu podivných epizod. Celkem jezdce chápu, že v situaci, kdy jich spousta popadala, se jim nechtělo příliš do závodění, ovšem to se rovnou celá etapa mohla zrušit. Takhle se direktoriát závodu rozhodl pro neutralizaci etapy a my u obrazovek jsme se mohli unudit k smrti, dokud konečně nepřišel závěr, který dopadl víceméně tak, jak každý předpokládal. Ne, nenarážím na vítěze, ale na to, že stejně v posledním kole spousta jezdců popadala a proto jsme neměli ani kompletní sprint. Upřímně, raději bych byl pro zrušení etapy než pro prodlužování agónie.

Cadel Evans


Co k tomu říct? 6. etapa vlastně byla tou, která nějak přikrmila alespoň nějaké naděje na to, že by tento Australan mohl dosáhnout na Giru většího úspěchu. Evans byl totiž jediný z favoritů na celkové pořadí, který, buď nespadl, nebo nebyl zbrzděn pádem pár kilometrů před cílem. Rozhodně se jednalo o dost kontroverzní situaci a jestli mám být upřímný asi bych z ní taky na silnici nebyl příliš moudrý. Evans oproti svým největším soupeřům jednoznačně získal výhodu, ovšem nějak neporušil obecný etický kodex, protože v jeho skupině zůstal vedoucí celého závodu. Zarážející je ovšem to, jak si australský veterán počínal při této situaci - snažil se z ní vytěžit co nejvíce a hnal svého spolujezdce Morabita kupředu. A tady narážíme opět na nepsaný kodex, protože pokud jste favorit na vítězství měli byste počkat i na ty, kteří nevlastním přičiněním odpadli. 

Někomu se zde nabídne možná paralela s Albertem Contadorem a jeho útokem, kdy Andy Schleckovi spadl řetěz, ovšem nemyslím si, že by to bylo nejpříhodnější přirovnání. Jednak proto, že útok přišel zrovna ve chvíli, kdy Schleck přehazoval a řetěz ještě neměl dole, a jednak proto, že šlo z části o jeho chybu. Spíš mi to připomnělo naopak nechutnou scénu Saxa z téhož ročníku TdF, kdy využili velkého pádu v pelotonu (mimochodem původcem byl Fränk Schleck) a Andy Schleck potom hnal Cancellaru kupředu, aby získal na Contadora co nejvíce času.

Stelvio


Tak a dostáváme se k tomu, co dost možná rozhodlo o osudu celého letošního Gira. Hory jsou jednoznačně tím nejzajímavějším, co může Grand Tour nabídnout, ovšem je opravdu k nepochopení, proč si pořadatelé vzali do hlavy, že musí do závodu začlenit i hory, které nejsou prakticky způsobilé pro normální jízdu. Minimálně ne v květnu. A není to jen letošek a loňský rok, kdy byla dokonce jedna etapa zrušena. Každým rokem se na nějakém průsmyku řeší stejné problémy. Opravdu by to bez těchto míst nešlo? Nebo snad přehodit pořádání Vuelty a Gira, přeci jen španělská GT se kdysi také jezdila ve stejném termínu jako Giro.

O budoucnost se netřeba nyní starat, ale je jasné, že etapa přejíždějící Stelvio v podstatě rozhodla o tom, kdo závod vyhraje. Ale byla to opravdu samotná etapa? Nejednalo se spíš o chybu organizátorů? Jakou vinu na tom mají sportovní ředitelé? Jeden fakt je jasný - Europcar s Nairem Quintanou a Ryderem Hesjedalem v zádech prostě na vrcholu ujel a ujížděl dále ve sjezdu, přičemž peloton byl jako zkoprnělý. Záběry, jak k tomuto úniku došlo asi bude nemožné získat, protože na vrcholu byl takový zmatek a mlha, že nebylo prakticky možné se vyznat v tom, kdo je kdo, ale proč poté zbylé týmy vůbec nenásledovaly uprchlíky? Je velice pravděpodobné, že většině se určitě nechtělo riskovat, každopádně tohle vysvětlení mě osobně příliš neuspokojuje. 

Nejpravděpodobnější verze je ta, že došlo ke komunikačnímu šumu mezi pořadateli a týmovými řediteli. Je fakt, že ředitel Lotta, případně sám Domenico Pozzovivo popírají něco o verzi, že by měl být sjezd neutralizován, nicméně faktem zůstává, že při sjezdu byla opravdu přítomná motorka s červenou vlajkou která značí neutralizaci.



Podivná byla i vyjádření na oficiálním twitteru Gira, kde bylo nejdříve, že "sjezd bude pravděpodobně neutralizován", následováno "sjezd bude neutralizován", jen aby z toho vykrystalizovalo, že pouze prvních 1,5km sjezdu bylo neutralizováno a jezdci museli zůstat za zmíněnou motorkou, pro jejich vlastní bezpečnost. Je opravdu hodně nejasností ohledně této situace a opravdu si nemyslím, že by ředitel OPQS Davide Bramati nerozuměl italsky :-). Mimochodem nechci říct, že bych chtěl upírat Nairu Quintanovi toto vítězství, jel výborně, nicméně si myslím, že kdyby opravdu dojel ten balík celý společně, tak přeci jen ten závěrečný výšlap vypadá hodně jinak.

Vítězové a poražení

Za vítěze se může považovat prakticky každý, kdo dojel do cíle. Opravdu nezbývá než smeknou klobouk před všemi zúčastněnými, kteří dokázali překonat tuto takřka nelidskou trasu, s mnoha tvrdými vrcholy, nevypočitatelným počasím a vášnivými fanoušky, nicméně pořád jsou zde jedinci, kteří mohou být se svými výkony spokojenější, jiní naopak budou zpytovat svědomí nad svými výkony.

Nairo Quintana © Luk Benies/AFP

Jednoznačným vítězem je Nairo Quintana. Mladý Kolumbijec byl před závodem pravděpodobně největším favoritem a i přes mírnou nepřízeň zdraví (první dva týdny dojezdil takřka komplet pod antibiotiky) nenechal nikoho na pochybách, kdo je jasným vítězem. Je sice pravdou, že nebýt etapy přes Stelvio, respektive jejího již zmíněného průběhu, tak by jeho vítězství nevypadalo až tak jednoznačně, ale nemění to nic na tom, že se v horách ukázal jako nejsilnější, což potvrdil i vyhranou časovkou na Cima Grappa, kde mu jako jediný mohl konkurovat Fabio Aru.

Tento mladý italský "klon" Vincenza Nibaliho předvedl neuvěřitelné výkony, včetně výborného vítězství na Plan de Montecampione. Nyní je jednoznačné, že vedení Astany mladého Itala si bude chtít nechat stůj, co stůj, protože těmito výkony ukázal obrovskou budoucnost.

Diego Ulissi © Schicchi

Velkou budoucnost má před sebou i další z mladých Italů - Diego Ulissi. Přestože tento jezdec stáje Lampre musel v průběhu závodu odstoupit, je jasné, že jeho zaměstnavatel může být s jeho výkonem spokojen. 2 vítězství, druhé místo v časovce, pár dalších skvělých výkonů. Ne nadarmo se předpokládá, že právě Ulissi by mohl být novým Paolem Bettinim. Já osobně doufám, že nám svoje schoopnosti předvede ve velkém už letos na Giro di Lombardia, přestože jako většina mám trochu obavy z toho, zda tento závod není pro něj příliš tvrdý. V Ardenách by však mohl jednoznačně excelovat a tím mě už letos zklamal.

Nacer Bouhanni © Watson 

Rigoberto Urán a Nacer Bouhanni mohou být se svými výkony také spokojení, přestože Urán pravděpodobně chtěl více. Druhé místo není žádná tragédie, ovšem kdo jiný než on, měl tlačit na Naira Quintanu? Samozřejmě, pokud si odmyslíme Joaquíma Rodrígueze. Urán bohužel celý letošek nebyl v nějak excelentní formě a zrovna nejsilnější nebyl ani na Giru, přesto se nemá za co stydět. Zejména jeho nelidská časovka byla něčím tak úžasným, že to skoro ani nejde popsat. Na druhé straně mladý Francouz využil odstoupení Marcela Kittela na výbornou, protože 3 vyhrané etapy a trikot pro bodujícího jezdce jej definitivně katapultoval mezi sprinterskou extratřídu. Bude zajímavé sledovat, jestli Bouhanni pojede ve francouzských barvách FDJ i příští rok, protože se proslýchá, že díky jeho neshodám s Arnaudem Démarem odejde. Nejpravděpodobněji přes kanál La Manche ke stáji Sky.

Již zmíněná dvojice Kittel, Rodríuez. Nebude ale na Giro vzpomínat pravděpodobně v nejlepším, i když alespoň Němec bude mít náplast v podobě dvou vítězných etap. Nemoc mu zabránila pokračovat dále, avšak pro fanoušky cyklistiky možná jen dobře. Tato událost totiž umožnila to, co všichni chtějí vidět - souboje Kittel vs. Cavendish, kterých se tak mohou dočkat na Tour de France. Pro španělského veterána bylo Giro ovšem velkým utrpením, možná i jeho vlastním přičiněním. Je totiž veřejným tajemstvím, že zraněný byl již od Amstel Gold Race a právě tento problém jej provázel od samého počátku italského závodu až po osudný pád v 6. etapě.

I další sprinteři nemohu být pravděpodobně zcela spokojeni. Jednoznačně to platí o Eliu Vivianim, se kterým se počítalo jako možná největším soupeřem Marcela Kittela, ovšem po tom jezdci, který kolem Turecka porazil i Marka Cavendishe, zbyl jen stín. Giacomo Nizzolo je těžší případ na hodnocení. Nizzolo spíš překvapil než zklamal a až do konce se bil o červený trikot pro nejlépe bodujícího jezdce, ale jeho 5 druhých míst je až politováníhodným počinem.

Doby, kdy Basso s Evansem bojovali ještě o příčky nejvyšší na Monte Zoncolan © Cycling Weekly

Trochu nečekaně mezi vítěze zařadím jezdce, kteří příliš nepromluvili do celkového pořadí, ovšem dlouho měli ve svém středu růžový trikot. Svein Tuft a Michael Hepburn si totiž zaslouží uznání jako skoro nikdo jiný. Oba dva časovkáři byli totiž jediní, kdo dokázal z týmu OGE "přežít" až do konce. Hepburnův krajan Cadel Evans sice také dokázal dojet do konce, jenže průběh závodu jednoznačně ukázal, že tři týdny jsou v jeho případě už opravdovým utrpením. Pro Ivana Bassa byl naopak utrpením prakticky každý den a i italský veterán by měl zapřemýšlet nad svou budoucností. Koneckonců se toto týká celé stáje Cannondale, protože ta nemá ve svém středu prakticky žádného jezdce pro celkové pořadí.

Závod to byl jednoznačně strhující, ovšem díky organizátorům kratší dobu než bychom si přáli. Nezbývá nic jiného než doufat, že příští rok tomu bude jinak. Mezitím se nám, jak jsem již předeslal, rozjelo Critérium du Dauphiné, které svedlo dohromady Chrise Frooma, Alberta Contadora a Vincenza Nibaliho. Alejandro Valverde se naopak bude připravovat na Route du Sud. Nezbývá tedy nic jiného než v předvečer Tour de France sledovat tyto souboje a těšit se na velký start 05.07. v Leedsu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rui Costa - duhový král Švýcarska

Preview Milano - Sanremo

Tour de France warm-up - part 3